Pivo a pivovarnictví v Čechách a na Moravě

Podle českých předpisů se pivem rozumí: pěnivý nápoj vyrobený zkvašením mladiny připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu (ethanolu) a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu (§ 11 písm. a/ vyhlášky č. 335/1997 Sb.).

České pivo
České pivo je chráněným zeměpisným označením Evropské unie, jehož účelem je zachovat dobré jméno a kvalitu piva vyráběného na území České republiky.

Chráněné zeměpisné označení (CHZO) České pivo bylo zapsáno Nařízením Rady (ES) č. 1014/2008, o zápisu určitých názvů do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (České pivo (CHZO), Cebreiro (CHOP)).
Cílem zápisu do rejstříku je chránit tradici českého pivovarnictví, technologii výroby, kvalitu piva a předcházet vzniku napodobenin, které by se za české pivo mohly vydávat a zneužívat tak jeho jedinečných vlastností. Dále jde o to, aby nebyl za české pivo označován výrobek vyrobený v České republice netradičními metodami nebo vyrobený metodami tradičními, ale v zahraničí.

Charakteristické vlastnosti piva, které smí nést označení České pivo, stanovuje specifikace Českého piva zveřejněná v Úředním věstníku EU 2008/C-16/05. V ní je uvedeno, jakými technologickými postupy vzniká. Dále jsou specifikovány suroviny, které musí být k výrobě piva použity, jako jsou ječný slad, chmel, voda odpovídající kvality a druh používaných kvasinek, které zaručují technologii tzv. spodního kvašení. Součástí specifikace je také zeměpisná charakteristika místa, kde je možné české pivo vyprodukovat.

Čím je charakteristické české pivo

České pivo se vyznačuje větším podílem zbytkového (neprokvašeného) extraktu, sytější barvou, vyšším pH a vyšším obsahem polyfenolových látek. Nižší prokvašení piva znamená i nižší obsah alkoholu v něm. Senzoricky se české pivo vyznačuje zejména vyšší plností chuti, hořkostí, delším dozníváním hořkosti a nižším výskytem cizích vůní a chutí. Silnější intenzita hořkosti podporuje proces trávení a je zdrojem podnětů k dalšímu napití.

Historie piva

Kolébkou piva je zřejmě Mezopotámie, oblast tzv. úrodného půlměsíce mezi řekami Eufratem a Tigridem. Již v 7. tisíciletí před n. l.zde pěstovali obilí a Sumerové, Akkadové, Babyloňané a Asyřané. Pivo bylo asi objeveno náhodně, díky tehdejšímu skladování obilí v hliněných nádobách. Do některých z nich nejspíše natekla voda a došlo ke kvašení jehož výsledkem byla voda s příjemnou chutí. Tak se začaly z obilí připravovat kvašené nápoje úmyslně, které se Sumery nazývaly „kaš“ a Babyloňany „šikarum“. Vaření piva bylo ženskou prací.
Sumerské pivo kaš bylo na rozdíl od současného piva připravováno bez chmele, který v té době ještě nebyl znám. Kaš vznikal z ječného chleba a sladu, které byly společně umístěny do velikého džbánu, ve kterém docházelo ke kvašení. Bez přítomnosti chmelu kaš nezískával hořkou chuť a pro její dodání se muselo využívat jiného postupu. Většinou se využívalo pražení chleba v horkém popelu, či přidáváním zelené hořčice, či sezamových semínek.
Po objevení kvašení sladu začalo vznikat mnoho druhů piva, které se lišily od sebe barvou a chutí. Okolo roku 3. tisíce př.n.l. bylo pití piva rozšířeným zvykem. Tehdejší pivo nepodstupovalo proces filtrace, což mělo za následek přítomnost velkého množství mechanických částic a toho, že pivo nebylo čiré. Z tohoto důvodu se pro pití využívalo obilné stéblo, které fungovalo jako brčko. O tisíc let později v Chammurapiho zákoníku z 2. tisíciletí př.n.l. pocházejí i první zmínky o veřejných provozovnách, kde bylo možné pivo zakoupit. Zákoník upravoval tresty pro nepoctivé šenkýře, pro které mělo být trestem vhození do vody.[
Další záznamy o přípravě piva pocházejí ze starověkého Egypta, který je občas považován za původní zemi objevu piva. Staroegypťané používali pro kvasící nádobu používanou při výrobě slovo namset, které nejspíše pochází z akkadského slova namzítu. Egypťané používali pro výrobu piva ječmen, ze kterého vyráběli slad a různé typy pšenice, jako náhradu za chmel. Absence chmelu pak měla opět za následek nasládlou chuť. V době Antiky se pivo nacházelo na okraji zájmu, jelikož konzumaci jasně dominovalo víno v oblasti Středomoří a medovina v oblastech Evropy obývané Kelty. Oproti tomu germánské kmeny i nadále preferovali výrobu a konzumaci piva. Mezi další oblasti, kde byla konzumace piva hojně rozšířená patří oblasti pod nadvládou Vikingů v oblastech severní Evropy. Pivo se zde ale konzumovalo teplé a současně zde došlo k objevení metody, která umožňovala výrobu silnějšího piva. Jednalo se o metodu tzv. vymrazování piva, během kterého pivo zmrzlo a vzhledem k rozdílné teplotě tání vody a alkoholu došlo k nárůstu obsahu alkoholu v pivě. Předpokládá se, že se obsahem alkoholu blížilo k dnešním ležákům.

 

Historie piva v Česku
Archeologický výzkum území dnešního Česka přinesl důkazy, které dokládají, že i dřívější obyvatelé tohoto území připravovali kvašené nápoje z obilí. K dispozici jsou podrobnější údaje o přípravě piva keltskými Boji, germánskými kmeny Markomanů, Kvádů a Slovany bájného praotce Čecha, kteří přišli na území Česka a trvale se zde usadili.
První písemná zpráva pochází z roku 993 n.l. a dokládá vaření piva benediktínskými mnichy z Břevnovského kláštera, ale pivo se vařilo i v řadě dalších klášterů. Podrobnější zprávy se však, bohužel, z této doby nedochovaly. Prvým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088 ve které mimo ostatní dary a privilegia panovník přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva. Nejstarším dokladem o pěstování chmele na území Česka je nadační listina ze 30. let 11. století knížete Břetislava. Největší rozkvět výroby piva na území Česka nastal ve 12. století, kdy měl na území státu právo vařit pivo kdokoliv.
V těchto starých dobách pivo i v čechách vařily velmi primitivním postupem ženy v každé domácnosti. Nesloužilo jenom jako nápoj, ale připravovaly se z něj různé pokrmy jako polévky, kaše a omáčky. Rozvoj řemeslné výroby piva nastal od 13. století se zakládáním nových královských měst, která dostávala od panovníka řadu privilegií. Pro rozvoj pivovarství bylo důležité přidělení práva várečného a práva mílového (zrušeno v roce 1788). Později tato práva získala i poddanská města od příslušné šlechty.
Velký význam pro rozvoj pivovarství a kvalitu piva měly v Česku sladovnické cechy. Určovaly, kolik piva a z jakého množství sladu smí jeden dům vyrobit, kontrolovaly jeho kvalitu a na rozdíl od okolních zemí dohlížely i na to, aby pivo vařil jen ten, kdo se v tom oboru řádně vyučil. Proto byla česká piva již ve středověku velmi kvalitní a v hojné míře se vyvážela do okolních zemí i na dvory jiných panovníků.
Ve 14. až 15. století zbohatlí měšťané sdružovali své finanční prostředky a zakládali společné městské pivovary. Ke konci středověku a kolem poloviny 16. století se rozvíjela výroba piva ve šlechtických pivovarech, stabilně se udržovala či rozšiřovala v klášterních pivovarech, které méně podléhaly vlivům politických a hospodářských změn. Městské řemeslné pivovarství začalo upadat po roce 1547, kdy se řada měst vzbouřila proti nadvládě Habsburků a poté jim byl konfiskován majetek.
O velkou reformu výroby sladu a piva, která byla prvním krokem v rozvoji typických vlastností současných českých piv, se zasloužil v 18. století český sládek František Ondřej Poupě (1753–1805). Navrhl řadu nových zařízení pro výrobu sladu a piva, přesvědčoval sládky, aby používali výhradně ječný slad, upravil dávkování chmele, kterým se zlepšila (tj. omezila) původně poměrně tmavá barva světlých piv atd. Na sklonku života založil v Brně pivovarskou školu, která byla zřejmě první svého druhu v Evropě a absolvovala ji řada nejen českých sládků, ale i pivovarníků ze zahraničí.
(Zdroj: Wikipedie)
HISTORIE PIVA V BODECH
• Za kolébku piva se považuje oblast Mezopotámie, kde místní obyvatelé pěstovali již v 7. tisíciletí př. n. l. obilí a pravděpodobně znali i obilné kvašené nápoje.
• V Chammurapiho zákoníku je zmínka o kvetoucí pivovarské činnosti a zákonem byl stanoven obsah mladiny v pivě a jeho cena. Porušování se trestalo smrtí utopením.
• Podle starých Egypťanů vynalezli pivo bohové. Prý sám bůh slunce Ré naučil člověka připravovat pivo.
• Edda, sbírka pověstí severních národů z 9. století, považuje medovinu i pivo za dar bohů a věří, že po smrti budou muži ve Valhale z rukou krásné dívky pít pivo.
• První zpráva o výrobě piva u nás se váže k Břevnovskému klášteru. Ve zprávě se uvádí, že v roce 993 n.l. vyráběli tamní benediktíni víno i pivo.
• Angličané připravovali pivo odedávna, dokonce ve 13. století byli ustanoveni zvláštní dohlížitelé nad pivovary a chmelnicemi.
• Prvním historickým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088.
• U kádě se při karbování za starých dob zpívaly písně vážného obsahu. Panovala pověra, že by se bez zbožného zpěvu várka nezdařila. Nebo se prý zpívalo proto, aby se přemohla ospalost a aby nikdo nespadl do kádě.
• V životopise sv. Otty se uvádí, že druhům tohoto světce chutnalo v Pomořansku slovanské pivo lépe než zahraniční víno.
• Pravděpodobně nejstarším dokladem o pěstování chmele na dnešním území našeho státu je nadační listina knížete Břetislava z třicátých let 11. století. Chmel byl u nás v 11. a 12. století rozšířen a pěstoval se dokonce i v Praze, např. na Střeleckém ostrově.
• O velké oblibě piva u našich předků, která mnohdy vedla k nadměrnému holdování tomuto nápoji a opilství, svědčí některé zákony vydané v roce 1039 knížetem Břetislavem I. Jsou v nich vymezeny tresty pro krčmáře přechovávající opilce, jako např.: rozbití veškerého hospodského nádobí, oholení hlavy nebo pranýřování na veřejném místě.
• Pivo se v Plzni začalo vařit ihned po založení města v roce 1295.
• Roku 1530 anglický král Jindřich VIII. zapověděl chmelení piva, ale po 22 letech byl zákaz zrušen.
• Typické české pivo vzniklo až v 18. století, kdy sládek František Ondřej Poupě přesně stanovil obsah jednotlivých surovin a na sklonku života založil v Brně pivovarskou školu, která byla zřejmě první svého druhu v Evropě.
• Významným mezníkem v českém pivovarství bylo roku 1842 založení Měšťanského pivovaru v Plzni. Pivo mělo velmi dobrou kvalitu a během krátké doby všechny pivovary v Čechách a na Moravě zavedly stejnou technologii výroby.
• Katastrofu českému i světovému pivovarnictví přinesla druhá světová válka. Po válce řada uzavřených pivovarů již neobnovila svoji činnost.
• Za dob komunismu byl pivovarský a sladařský průmysl postupně v celé České republice zestátněn a centrálně řízen.
• Po roce 1989 nastala privatizace pivovarů, mnohé zanikly, do některých vstoupil zahraniční kapitál.

První plechovka piva byla vyrobena již v roce 1935.

První výčepy

První zmínky o nich nalezneme již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. V Chamurabbiho zákoníku jsou zmíněny i tresty šidivým šenkýřkám a hospodským: vhození provinilce do vody. Trest to byl přísný, vzhledem k tomu, že v Mezopotámii zdaleka ne každý uměl plavat. Šenkýřka Kubaba měla ovšem mnohem větší štěstí a nakonec to dotáhla až na místo vládkyně města Kiš. Údajně je to nejstarší případ ženy na královském trůně. Číšníkem na dvoře kišského krále byl původně i Sargon Akkadský, zakladatel první velké mezopotámské říše (kolem r. 2350 př. n. l.). Profese spojené s vařením piva požívaly poměrně vysokou společenskou prestiž. Dobrý sládek pobíral podle babylónských pramenů mzdu srovnatelnou s příjmem nižších královských hodnostářů. Pivo proniklo do četných rčení a přísloví (mimo jiné i české 'Kde se pivo vaří, tam se dobře daří', mělo v sumerštině svoji téměř doslovnou obdobu), dochovaly se i texty několika pijáckých písní. O vážnosti, jíž se pivo těšilo, svědčí i skutečnost, že v době plenění dobytých měst patřilo k nepsaným pravidlům ušetřit místní pivovar. Opilci měli dokonce svoji patronku, bohyni Ninkasu, která měla takříkajíc v popisu práce dohlížet na ty, kdo přebrali (V této souvislosti je zajímavé, že staré národy uctívali nejenom obligátní a v učebnicích zmiňovaná božstva - slunce, měsíc, láska, válka, zemědělství - ale i patrony poměrně obskurních činností. Babyloňané měli bohyni opilců, staří Mayové např. patronku sebevrahů znázorňovanou v podobě oběšence se smyčkou na krku). Alkohol měla v oblibě i bohyně lásky Ištar, o níž se v mýtech praví, že se pití týče, vyrovná se těm nejotrlejším mužům.

Mýty a skutečnost

Bublinky
Není pravda, že čím více bublinek v pivu, tím je pivo lepší a říznější. Mnohým se to na pohled může líbit, ale pokud CO2 uniká, je v pivu špatně vázán a nasvědčuje to tomu, že takové pivo je uměle dosycováno při filtraci a je kvašené v cylindrokonických, tedy stojatých tancích, a to většinou jednofázovým kvašením. Takto dosycená piva při vypití pivaře nafukují a vyvolávají pocit plnosti. Piva vyrobená klasickou technologií takové nepříjemné pocity nezpůsobují.

Pivo odvodňuje
V žádném případě. Je tomu přesně naopak, protože pivo lidskému tělu doplňuje tekutiny, které jsou pro život potřebné. Obsahuje 92 % vody. Mužům se doporučuje denně vypít 2 půllitry a ženám dvě třetinky piva.Podle odborníků je pivo zdraví prospěšné. Kromě již zmiňovaných 92 % vody obsahuje pivo také celou řadu vitamínů a minerálních látek prospěšných lidskému organismu.

Pivní pupek a velká prsa
Po samotném pivu se netloustne, Čtvrt litru piva má stejně malé množství kalorií jako kelímek jogurtu a je tak kaloricky chudší než např. jablečná šťáva, mléko nebo cola. Pivo ale obsahuje hořké chmelové látky, které člověka uklidňují a také podporují sekreci žluči, čímž příznivě ovlivňují trávení. Klidný a spokojený člověk lépe vychutná a stráví jídlo. Pivo také povzbuzuje chuť k jídlu. To má za následek vyšší příjem potravin, který může vést ke zvýšení tělesné hmotnosti. Po pivu samotném se tedy netloustne, ale po nadměrném požívání ostatních potravin ano. Podle výzkumů je riziko nadváhy u mírných pijáků piva nižší, než u abstinentů nebo silných pijáků. Mýtus o růstu prsou v souvislosti s pitím piva (a to zejména černého) je velmi hezký, tradiční a oblíbený, alé také nepodložený.

Pivo snižuje sexuální apetit
Hloupá pomluva, kterou pravděpodobně rozšiřují ti, kteří potřebují Viagru.
Kdo pije pivo, dřív umře.
Ano, toto zvrzení je pravdivé, ale pouze v případě, kdy sednete opilí za volant.

Z piva se hloupne.
Pivo vždycky bylo, je a zůstane elixírem mnoha básníků a myslitelů – od Goetheho až po Havla. Pivo dělá moudré lidi ještě moudřejšími.

Pivaři nemají úroveň.
Už v Gilgamešově eposu, který je starý 4000 let, se píše: „.. vypil 7 džbánků piva. Uvolnil se, jeho srdce plesalo radostí a jeho tvář se rozjasnila. Omyl své chlupaté tělo vodou, natřel se olejem a stal se člověkem.“

Pivo zvyšuje agresivitu
Pivaři jsou většinou společenští, klidní a příjemní lidé, kteří mají stále dobrou náladu (a to je vědecky dokázáno)!

Něco o chmelu

Něco o chmelu
Chmel otáčivý - Humulus lupulus L

Chmel je pravotočívě oplétavá dvoudomá bylina, jež vyhání z plazivého oddenku 3-6m dlouhé lodyhy, porostlé drsně háčkovitými chlupy, s listy dlouze řapíkatými, které naspodu mají více méně srostlé palisty. Spodní listy, až 12 cm dlouhé, mají čepel okrouhle vejčitou a dlanitě 3-5laločnou, u řapíku srdčitě vykrojenou, pichlavě zubatou a na líci hladkou až drsnou. Horní listy jsou měkčeji laločnaté až nedělené, vstřícné nebo se střídají se samičími květenstvími. Samčí rostliny mají květenství úžlabní nebo konečná. Jsou to laty, složené z pětičetných kvítků, jejichž okvětí je bledě žluté a hvězdovitě rozložené, uvnitř mají 5 tyčinek. Samičí kvítky skládají malé klásky, jež se mění ve vejčité šištice, 2-3 cm dlouhé, v době květu světle zelené, v době zralosti bledě žluté a převislé, se šupinami až 2 cm dlouhými, vejčitými, pokrytými zlatožlutými lupulinovými žlázkami. Semena mají šnekovitě stočený klíček. Chmel kvete od května do července a plody uzrávají od srpna do září.


Chmel se pěstuje odedávna především pro potřeby pivovarnictví, v Čechách například od 14. století. Chmelové šištice dodávají pivu význačně nahořklou a aromatickou chuť a zvyšují jeho trvanlivost, neboť brání vývoji baktérií mléčného kvašení. Pro účel pivovarnický i pro účely farmaceutické mají význam jen samičí plodní šištice. Ty se sklízejí krátce před úplným dozráním, to je koncem srpna až začátkem září.
Planě rostoucí chmel je bezcenný a nalezneme jej v křovinách na vlhkých místech, hlavně v pobřežních houštinách a v olšinách u potoků a řek.
Pro pivovarnictví lze chmel pěstovat
ze sazeniček i na zahrádce. Čerstvé šištice n
ěkdy vyvolávají podráždění kůže až puchýře a oční záněty, a to zejména u žen.
Chmel obsahuje především pryskyřici, jejíž hlavní součástí jsou hořčiny humulin a lupulin. Lupulinové žlázky jsou v největším počtu na šupinách šištic a okvětních lístků i nažek v chmelových šišticích. Dále obsahuje silici, ve které byly zjištěny různé kyslíkaté monoterpeny, dále myrcen, farnesen a řadu jiných látek. Hořčiny a silice zvyšují tvorbu žaludečních šťáv, povzbuzují chuť k jídlu, zpomalují hybnost střev. Proto se chmel využívá v různých čajových směsích při léčbě lehčích trávicích poruch na podkladě kvasných pochodů. V lékařství se především využívá zklidňujících účinků chmelu k úpravě léčiv tišících nervy. Chmelové šištice jsou také součástí koupelových přípravků k doplňkové léčbě mimokloubních revmatických onemocnění.
Chmel nejlepší světové jakosti se u nás daří pěstovat především na Žatecku a Ústecku a dosahuje na světových trzích také nejvyšších cen.

Převzato ze stránek :

kmotrdrobek.mypage.cz/menu/domaci-piva-a-kvasy/smrkove-pivo-2-recepty

Vývoj ceny

Cena piva zažila v 90. letech 20. století značný nárůst. V době komunismu byla průměrná cena piva dlouhodobě téměř neměnná až na dvě zdražení. První proběhlo v roce 1965, kdy se cena 10° láhvového piva zvedla z 1,4 Kč na 1,7 Kč, a druhé v roce 1984, kdy cena narostla z 1,7 Kč na 2,5 Kč. Nárůst ceny začal od roku 1992 a trval až do roku 2003, kdy se cena dostala na 8,59 Kč. V následujících letech docházelo k mírnému poklesu ceny až na nejnižší hodnotu k roku 2006. V této době stálo pivo 8,4 Kč.

Zdanění piva

Z daňových zákonů se pivem zabývá především zákon č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, který upravuje v § 80 a násl. spotřební daň z piva. Daň není povinna odvádět osoba, která v domácnosti vaří pivo pro osobní potřebu do 200 litrů za rok a pivo neprodává za podmínky, že to oznámí celnímu úřadu. Zvláštní daňové podmínky jsou stanoveny pro malé nezávislé pivovary. Základem daně je množství piva v hektolitrech, základní daňová sazba za 1 hektolitr a celé procento EPM je 24 Kč. Při prodeji piva se také vedle spotřební daně uplatňuje daň z přidané hodnoty (DPH) podle zákona č. 235/2004 Sb.



 

Kontakt

VINOHORSÁK - František Horsák Sídlo: Lesní 107, Uherské Hradiště-Míkovice, 686 09

Vinotéka u Francka
ul. 1 května 1136/156a
/vedle Pošty Partner /
725 25 Polanka nad Odrou

Otevřeno
Po - Pá 10,00-18,00
So 08,00-14,00

mobil: 602 765 486
mobil: 724 251 388
mobil: 724 251 387
e-mail:vinohorsak@seznam.cz